Kůň, posvátné zvíře | Petra Holubová - MERPATI, Prožitkový koučink s koňmi, Mentální trénink, Aroma-koučink.

Kůň, posvátné zvíře

"Ani krok nevybočil bělouš z cesty. Nic ho nesvedlo... Nejednou minuli stádo koní pasoucích se, jejich veselý řehot ho vítal a vábil. Bělouš kráčel dál, ani vpravo,
ani vlevo zraků neobraceje. …"
  naši pohanští předkové dokázali vidět v koních mnohem více, než si dnes dokážeme představit. Vypravme se po stopách našich předků do dávných dob, kdy kůň byl ještě posvátným zvířetem, nositelem intuitivní moudrosti, prostředníkem bohů a průvodcem člověka při přechodu mezi různými světy.

Všem Pohanům je společná úcta a respekt k přírodním silám a život člověka v sepětí s přírodou. Bohové k lidem promlouvali prostřednictvím přírody a zvířat, koně nevyjímaje.
Mnoho vlastností a schopností koní je rozumem neuchopitelných a nepopsatelných, můžeme je pouze cítit a možná naznačit v podobenstvích a mytologii. 

 "Šamanův buben se během rituálu mění v silného hřebce a sám šaman se často stává koněm ve chvílích transu." Kultura Hausa bori v Nigérii, vyzdvihuje interakce s nadpřirozenem,
také uvádí koně jako prostředníky. 

Kůň jako průvodce člověka na cestě mezi světy se objevuje i v jiných, zcela odlišných kulturách
a ve zcela odlišných souvislostech.
Keltská bohyně Epona byla zpodobňována často na koni, který později dostal křídla právě proto, aby mohl vyprovázet mrtvé na onen svět. A když zemřel prorok Mohamed, do jeho sedmého nebe jej donesla jeho bílá arabská klisna Al Borak. I když, „arabská klisna"....  Podle legendy mělo toto stvoření tělo klisny, hlavu ženy, křídla a paví ocas. Je vlastně docela zvláštní, že zrovna v islámské víře, se jednalo o klisnu (že to nebyl hřebec-muž). 
Stejně jako koně doprovázeli člověka na cestě do světa bohů, dokázali, alespoň podle mínění našich pohanských předků, i naopak zprostředkovávat lidem boží záměry a přání. Používali se proto i k předpovídání budoucnosti. Nejčastěji se jednalo o koně bílé, zasvěcené bohům (v našich oblastech se jednalo ponejvíce o bohy slovanské, Svantovíta, Radegasta a Triglava).
V našich končinách, konkrétně ve středních Čechách, máme svou obdobu keltské Epony a jmenuje se Kotys. Podle legendy se stále zjevuje v místech, kde stávala keltská hradiště, na vápencových skalách nad řekou Berounkou. Přebývá v jeskyni ve vrchu, kde bývalo hradiště a keltská svatyně, který se, možná podle ní, jmenuje Kotýz. Za měsíčních nocí se na bílém koni prohání kolem lomu Čertovy schody přes návrší Zlatý kůň, Koda
až na Tetín. Můžete ji potkat buďto, jako krásnou ženu v bílém rouchu, nebo jako stařenu. Může vás zachránit, pokud zabloudíte v krasových jeskyních, ale zrovna tak vás může zavést ještě hlouběji. Záleží, na který aspekt bohyně zrovna narazíte.

Ženský archetyp a ženská moudrost se v mýtech ve spojení s koňmi objevuje opakovaně, ať už se jedná o bohyni Eponu, nebo báji o Libuši, která nebyla nic jiného než pohanskou vědmou.

Nejzajímavějším ztvárněním propojení ženského archetypu a jeho spojení s koňmi je postava řecké bohyně Deméter. Tato bohyně je ztělesněním ryzí ženskosti - je bohyní úrody, pokojného života a míru, nejlaskavější řeckou bohyní a někdy bývá považována za ztělesnění Matky země. Bývá vyobrazována s hlavou bílého koně nebo jako bílá klisna Leukippe.
Toto ztělesnění ženskosti má vedle světlých stránek i svou temnou stranu. „Kdykoli byla Deméter příliš frustrována arogancí bohů nebo smrtelníků, proměnila se na pomstychtivé stvoření zvané Melanippe, doslova „černá klisna".

Podle Lindy Kohanov jedním z důvodů, proč jsou koně tolik oslavováni v pohanských dobách, je právě vážnost, jíž se tehdy těšily ženy pro svou intuitivní moudrost a která je tolik podobná chování koní - žena nemá sílu a razanci mužů, aby mohla řešit problémy zbraněmi mužů - podobně jako kůň ví, že v boji může být zraněn, což pro něj jako kořistní zvíře znamená jistou smrt. Jak žena, tak kůň se proto, pokud je to možné, boji vyhýbají, hledají kompromisy a smírná řešení.

Ženská moudrost zahrnuje hlubokou empatii, dokáže vycítit věci, skryté v nitru tak, jak to umějí jen koně. Spíše než jasným rozumem se řídí intuicí a jakýmsi přirozeným citem, který je s jasným rozumem zpravidla v rozporu. Tuto intuitivní moudrost nelze předávat prostřednictvím informací, nebo psaného textu a je jen mlhavě sdělitelná a pochopitelná, snad jen prostřednictvím umění a mytologie.


Už je tomu pár let, co i Já chápu, že tolik intuitivní a logicky nevysvětlitelný důvod vybrání si zrovna černo-bílé klisny nebyl náhodou. Ona je pro mne mým JIN-JANG, reprezentuje rovnováhu protikladů ve vesmíru i v lidské duši: černá a bílá, světlo a tma, zrození a zánik, muž a žena, vědomí a nevědomí, zvuk a ticho, dělání a nicnedělání. Opakovaně mi připomíná, že všechny tyto věci, založené na ženském principu - emoce nad intelektem, intuice nad rozumem, kořist nad predátorem, vztah nad územím, kooperace nad soutěživostí, cesta nad cílem, soucit nad odsouzením - jsou důkazem mé největší síly. 

Věřím, že není náhodou, že i v dnešní době plné tolika možností cestování, adrenalinu, technologií,... lidé stále vyhledávají společnost koní. K přežití koně už dávno nepotřebujeme a přesto... NĚCO  nás k nim stále táhne. Koně nám pomáhají zvyšovat si sebevědomí, učí nás osvojovat si techniky sloužící ke zvládání stresu a posilují naši asertivitu, což vede k většímu úspěchu ve vztazích, kariéře, při studiu i při naplňování rodičovských rolí.   

Zdroje: Equichannel, Linda Kohanov 

Za tým Prožitkového koučinku s koňmi Petra